Názory

Z blogu na idnes.cz

Daně
Daně se platit musí. Nicméně je přirozenou lidskou vlastností, že každý chce platit co nejméně, tj. snaží se „optimalizovat svoji daňovou zátěž“. Daně by měly být nízké, aby se nevyplatilo hledat kličky. Nízká daň u přímých daní zajistí, že lidé a firmy nebudou usilovat a placení svých daní v tzv. daňových rájích, tj. v zemích s nižší daňovou zátěží. Nízká daň zajistí, že se daně budou odvádět v ČR. Tím, i při nižší daňové sazbě, vybereme více.

Když jsou daně vyšší, než v jiných zemích, snaží se část plátců daně tyto daně odvádět jinde. Netýká se to jen korporací, které působí ve více zemích a snaží se finančními operacemi mezi pobočkami odvádět daň v té zemi, kde je daň nejnižší. Týká se to i soukromých osob. Konec konců jeden z příkladů může být Francie a její snaha zavést „milionářské daně“ – herec Gérard Depardieu se raději odstěhoval do země, kde je daňová zátěž nižší, a není sám...

Jsem tedy pro, abychom měli komparativní výhodu nižší daně oproti jiným zemím a daňoví rezidenti neodváděli daně jinde. Pomůže nám to přilákat daňové poplatníky z jiných zemí. Bližší košile, než kabát...

Například nižší spotřební daň na pohonné hmoty by přivedla provoz do České republiky. Ano, chce to kvalitní silniční a dálniční síť – to je úloha státu. Zvýšený provoz ale znamená více prodaných pohonných hmot, více prodaných baget, obědů, večeří, zkrátka větší tržby obchodníků, a tím i více zaměstnaných. Samozřejmě nehovořím o tom, jak by se ulevilo našim dopravcům. Přispělo by to i ke snížení cen zboží, protože cena za dopravu hraje významnou roli.

Každý nadává, že se tento stát rozkrádá. Každá veřejná zakázka má toto riziko v sobě zakódované. Lidé budou pořád stejní a budou se snažit pravidla obcházet. Proto je nejúčinnějším řešením, aby stát rozděloval co nejméně peněz.

Věřím, že každý z nás ví nejlépe, jak se svými penězi naložit. Rozhodně to ví lépe, než jakýkoliv státní úředník. Jaký kontrast k tomu, že socialisté navrhují zvýšení daní – to bude jen více peněz v rozpočtu (jestli se více vůbec vybere díky daňovým únikům). A více peněz v rozpočtu = více přerozdělování, více příležitostí si z rozpočtu „uloupnout“.

Dále jsem pro, aby se spíše zdaňovala spotřeba (nepřímé daně) než práce (přímé daně). Zdaňovat práci je v podstatě nemorální. Kdo má více peněz, více utrácí - díky své spotřebě tak přispívá více do státního rozpočtu.

Daňové sazby
Jsem pro rovnou daň. Platí to, co u daní platí obecně, každý se snaží platit co nejnižší daně. Když je více daňových sazeb, navádí to k podvodům. S trochou nadsázky se dá říct, že rozdílná daňová sazba je nebezpečná. Proč skončili lidé na dně Orlické přehrady? Může za to rozdílná daňová sazba a spotřební daň na lehké topné oleje. Rozdílná daňová sazba umožnila podvody, a to vedlo až ke kriminálnímu konání.

Proč vznikla metanolová aféra a s tím více jak 40 mrtvých? Opět jsou za tím podvody, které umožňuje rozdílná daňová sazba.

Ano, jsem si vědom, že je to složitější otázka a nejedná se o jen o DPH, ale i o spotřební daň. Ale přesto, princip je jasný – čím složitější systém, tím větší prostor pro podvody, složitější kontrola a velmi pravděpodobně i nižší výběr celkové daně.

Vzdělávání
Jsem pro, aby se nezměkčovaly podmínky pro získání maturity, vysokoškolského vzdělání. Vzdělávací systém tady není od toho, aby jen uděloval tituly, ale aby poskytoval informace, učil s nimi pracovat, vzdělával.

Kdybychom si všichni rozdali maturitní vysvědčení už v mateřské školce, byli bychom všichni maturanti. Vysokoškolské tituly si můžeme rozdat při dokončení základní školy. Všichni budeme mít titul, ale budeme vzdělanější? K čemu tedy je změkčování podmínek, jiné snazší písmo, menší nároky? K ničemu dobrému – jen si můžeme zatleskat, že máme hodně „vzdělaných“ lidí. To je ale málo...

Jsem pro, aby studenti, kteří budou studovat delší dobu než je doba obvyklá, na své studium připláceli. Každá lidská činnost má své náklady. Učitelé chtějí vyšší platy, ve školách se musí topit, svítit, musíme je opravovat. Chceme zajistit kvalitní pomůcky pro vyučování. To ale něco stojí. Vysokoškolské vzdělání, když je kvalitní, přispěje k lepší profesní kariéře vysokoškoláka. Samozřejmě poplatky za vysokoškolské vzdělání musí být doplněny o systém, který umožní odpustit školné za výborné studijní výsledky. Školné nemůže být selekcí sociálně slabších spoluobčanů, ale musí být nastaveno tak, aby byli podporováni kvalitní studenti.

Soukromé vysoké školy jsou často kritizovány, že poskytují vzdělání za peníze, a tím umožňují studovat každému. Myslím si, že každý podnikatelský subjekt se snaží uchytit na trhu, a co nejdéle fungovat. Ano, soukromé vzdělávací instituce jsou podnikatelé, chtějí zisk. Ale také musí dbát na svoji pověst, protože nastává doba, kdy nestačí mít titul. Hledí se na to, jak kvalitní vzdělání daná škola poskytuje. Když se bude tradovat, že na této škole získá titul každý, tak tato škola dlouho nepřežije. Dojde k přirozené selekci, zákazníci si vyberou jinou školu a tato zkrachuje. Proto je v zájmu soukromých škol, aby poskytovaly co nejkvalitnější vzdělání, a nikoliv, aby jej dávaly všem.

Konec konců, ani státní univerzita není zárukou kvality. Vždyť největší skandál s udělováním titulů se týká plzeňské Právnické fakulty. A Západočeská univerzita, kam tato fakulta patří, není soukromá...

Školky
V minulém volební období se strhla bitva, zda mohou být školky i u zaměstnavatelů a kdo všechno tyto služby může poskytovat.

Jsem pro co nejširší nabídku školek, státních, soukromých, firemních. Věřím, že každý rodič sám zhodnotí, co je nejlepší pro rozvoj jeho dětí. Kdepak, socialisté lidem nevěří, předpokládají, že sami nic nepoznají, a že k tomu, co je dobré, potřebují zákony a úředníky. Já věřím, že lidé sami vědí, co je pro ně a pro jejich děti a rodinu nejlepší.

Zdraví
Cílem zdravotnictví by mělo být, aby co nejméně lidí onemocnělo, tj. podpora prevence. A když už lidé onemocní, aby se co nejefektivněji uzdravili. Zdraví je nám do jisté míry dáno, ale máme poměrně slušnou šanci jej svým životním stylem ovlivnit.

Jsem pro, aby vznikla konkurence mezi pojišťovnami, některá pojišťovna bude bonifikovat své klienty, když budou dbát na prevenci, jiná pojišťovna nabídne úhradu lepších materiálů v případě zubních náhrad, jiná pojišťovna poskytne lepší podmínky v případě hospitalizace v nemocnici apod. Musí být vytvořeno takové prostředí, aby pojišťovny mohly naslouchat svým klientům, upravovat své nabídky, konkurovat si.

Socialisté si konkurenci nepřejí, věří, že si lidé nedokáží vybrat, že vše musí být pro všechny stejné, že to za ně udělá stát. Já lidem věřím...

Zdravotnictví je černá díra. Sám vzpomínám na léta prožitá v Nemocnici Pod Petřínem na civilní službě. Jak se zacházelo s léky, když se „nafasovaly“ z lékárny. Nevím, jestli se to významně změnilo. Každopádně jsem pro elektronizaci zdravotnictví, aby byla umožněna účinná kontrola. Kontrolu musí provádět pojišťovny. Nejvíce proti tomu zbrojí lékaři, proč asi...

Role státu
Jsem pro to, aby co nejvíce peněz zůstalo občanům a firmám, aby sami rozhodli, za co své peníze utratí, kam je investují. Vždy, když peníze stát vybere, dochází k vytěsňování soukromých investic (když je investuje stát, nemohou je investovat soukromé subjekty, protože jim je stát vezme prostřednictvím daní). Vždy, když stát spravuje peníze, dochází ke ztrátám. Čím více prostoru pro investování státu, tím pravděpodobnější ovlivňování veřejných zakázek a vznik korupce.

Dopravní infrastruktura
Kvalitní dopravní infrastruktura je základ úspěchu. Bez kvalitní a dostatečně rozsáhlé silniční a dálniční sítě se nemohou rozvíjet regiony, vše déle trvá a čas jsou peníze. Podnikatelé mají těžší a nákladnější možnosti distribuovat své produkty, nakupovat suroviny pro výrobu, zaměstnanci mají delší dojezdový čas do a z práce. Zde je právě úloha státu, aby maximálně podporoval rozvoj dopravní infrastruktury. Má to 2 efekty, jednak výše popsaný rozvoj regionů, jednak investice státu posilují růst ekonomiky. Zde to má smysl, aby stát investoval.

Dotace
Žijeme v době dotací. Někdy mám pocit, jako by se bez dotací ani nedalo podnikat. Zdánlivě příjemná věc, že peníze ve formě dotací přijdou „shůry“, v sobě skrývá řadu nebezpečí.

Za prvé, dotace z Evropské unie dostáváme, ale zároveň Evropské unii platíme. Zatím jsme jak plátci, tak příjemci (příjmy jsou prozatím vyšší), ale nastane doba, kdy budeme jen čistými plátci. Z dlouhodobého hlediska tedy všechny přijaté peníze vrátíme zpět (a pak budeme jen platit).

Za druhé, takto jednoduše získané peníze, kdy za každou cenu musíme vyčerpat všechny finanční prostředky, vedou neodkladně k tomu, že se investuje do zbytných projektů.

Za třetí, každé rozdělování peněz dává příležitost k upřednostňování některých subjektů, tj. ke korupci. Myslím, že by o tom mohl své vyprávět MUDr. Rath.

Za čtvrté, dotace významně pokřivují podmínky podnikání (chcete-li trh). Krásným příkladem z poslední doby je farma pana Polívky. Zadlužená farma získala dotaci (cca 24 mil. Kč), přičemž celková ztráta firmy provozující tuto farmu je cca 50 mil. Kč. Tj. dotaci dostala společnost, která byla v hluboké ztrátě. Teď si musíme představit situaci, že někde v okolí je podnikatel provozující stravovací a ubytovací služby, a bez dotací se snaží konkurovat někomu, kdo dotace dokáže „získat“. Takový podnikatel bez dotací musí vyvinout několikanásobně větší úsilí, aby svoji živnost udržel při životě, než ten, kdo třeba špatně podniká, ale má „lokty“, aby dostal dotace na podporu svého „podnikání“. O nerovných podmínkách není dál potřeba psát.

Trh práce
Socialisté se nás snaží přesvědčit, že je potřeba co nejvíce chránit pracující proti zneužívání ze strany zaměstnavatelů. Ať už je to otázka zákazu diskriminace, kdy si podnikatel nemůže zadat inzerát, že hledá konkrétní typ pracovníka (muž, žena, mladý, starý apod.), aby si po pohovorech stejně vybral toho, kdo odpovídá jeho představám, tak po podmínky, týkající se ukončení pracovního poměru (např. odstupné). To vede k tomu, že se zejména menší podnikatelé bojí přijmout více zaměstnanců, protože co budou dělat v situaci, kdy se nebude tolik dařit a budou muset propouštět? Z čeho budou vyplácet odstupné? A tak raději drží počet zaměstnanců na „uzdě“. Nehovořím ani o tom, jak je drahé někoho zaměstnat. Jsem pro, aby byl pracovní trh liberálnější. Menší ochrana zaměstnanců vede, možná pro někoho paradoxně, k větší zaměstnanosti.

ODS
Do Občanské demokratické strany jsem vstoupil v roce 1996 pře volbami do Poslanecké sněmovny. Od roku 1998 jsem působil 3 volební období v Zastupitelstvu městské části Praha 12. V současné době zastávám pozici předsedy ODS Praha 12 a byl jsem zvolen lídrem kandidátky do Zastupitelstva MČ Praha 12.